Začátky. Jak krásné to období. Možnost nového startu s čistým štítem. Šance vymyslet cíl, naplánovat cestu a pak už jen hurá vykročit... Kdyby to jen bylo vždy takhle lehké a radostné.
Možná pro některé z vás překvapení, pro některé stará zpráva, ale já hold mám ráda období, kdy něco začíná. Přesněji řečeno září, leden a pak samozřejmě měsíce, kdy začínají nové semestry. To jsou pro mě momenty, kdy se vždy snažím aspoň na chvilku zastavit, zrekapitulovat uplynulé události a přehodnotit svoje priority a plány na dalších několik měsíců. Ne vždy je to radostné zastavení, protože, jak se zdá, nejsem dokonalá a proto častokrát přijdu na to, že jsem nezvládla, to co jsem si předsevzala, ale někdy taky, že jsem se posunula úplně někam jinam, než bych já kdy mohla vymyslet nebo naplánovat.
Někdo by mohl namítnout, že dělat si moc detailní plány není úplně neideálnější vždyť, kde je potom místo pro Boží vedení a co nějaký druh flexibility, to by taky nemuselo uškodit. Každá z námitek je opodstatněná a popravdě v minulosti jsem se naučila, že plánovat bez Božího vedení je jako házet hrách o stěnu, ale taky, že být schopná operativně se přizpůsobit okolnostem, o kterých člověk dopředu nevěděl, je nutnost. Nicméně jsem si celkem jistá, že bez plánování, rekapitulace, vylepšování a radování z výsledku, bychom v životě udělali možná jen polovinu z toho, než na co máme schopnosti. A co teprve, když se nám podaří detekovat a uvědomit si sílu, kterou nám dává Bůh, to je teprve něco!
Pro mě byl tento měsíc v tomto duchu. Uvědomovala jsem si, jak jsem vděčná Bohu, že se stará o všechno, co potřebuju, dokonce i o ty věci, které si neuvědomuju, že je potřebuju. A zároveň jsem se snažila rozklíčovat, jak vypadá můj aktuální stav, co musím změnit, zrušit, jinak nastavit a pořádně si uspořádat. Víte, pro mě jakožto člověka se sklony k zákonictví, je docela jednoduché vymyslet si postup, tabulku, seznam, ale vím, jak je frustrující, když při další rekapitulaci zjistím, že jsem splnila jeden bod z deseti, protože samozřejmě nejsem schopná řídit se svými vymyslenými pravidly. Už bych se asi měla poučit a přestat si je vytvářet, na druhou stranu, vždycky je dobré být schopná se podívat zpátky na to, co jsem chtěla dosáhnout a hlavně proč a vymyslet nějakou strategii, ideálně proveditelnou, jak se k cíli dostat. Jsem zvědavá, jak to dopadne tentokrát, ale věřím, že pokud moje cíle budou kopírovat správně nastavené priority, tak mi Bůh ukáže směr, jakým se má moje cesta ubírat a při dalším hodnocení budu mít důvody oslavovat a ne se deptat tím, jaká jsem slabá a nedostatečná cokoli dotáhnout do konce. Tak uvidíme...
Žádné komentáře:
Okomentovat