GLT

O víkendu 25. – 27. 1. 2013 jsem měla tu čest zúčastnit se akce s názvem GLT (Group Leadership Training) aneb trénink skupin vedoucích. Celá akce probíhala v Terchovej na chatě Malá Fatra. Ubytování bylo super, teda až na dolní apartmány prolezlé vlhkem a zimou, ale popravdě po celé sobotě strávené venku i tam se mi zdálo, že je nějak tepleji. Celkem, i s kuchaři, nás bylo 23. V pátek večer nás vedoucí seznámili s programem celého víkendu, a když už si všichni mysleli, že půjdeme spát, tak nám rozdali sněžnice a hurá na procházku nad vesnici. Nevím jak ostatním, no mě se moc líbila, protože kdo se jen tak v noci vydá se sněžnicemi na nohách běhat kamsi na louku, že? Vrátili jsme se kolem půl dvanácté a tentokrát už naštěstí nebyl žádný program, teda v plánu tuším byl, ale naši milí vedoucí ho přeskočili a dali nám propustku do postelí. V sobotu, jak už jsem zmiňovala dříve, jsme byli celý den venku – stavěli jsme totiž iglú! Jelikož já už jsem díky svým dřívějším zážitkům nabytým v Royal Rangers (křesťanském skautu), kam  jsem celé mládí chodila a pak byla i jednou z vedoucích, v iglú spala, tak jsem docela měla zážitek z toho, jak by vlastně mělo takové opravdové profesionální iglú vypadat a stavět se. Nevěřila jsem, že v našich podmínkách budu někdy vyřezávat ze sněhu kvádry a následně se podílet na sestavování iglú. Byl to zážitek, i když Švýcaři říkali, že sníh je hodně hodně špatný – no prostě prašan, co vám budu povídat. Stavění jsme přerušili asi tak 2x. Samozřejmě kvůli jídlu. Na oběd nám skupina vyčleněná na vaření nachystala sýrové fondue a vývar na vaření masa + Miloš Myjavec nám z chaty donesl rýži. A jako dezert jsme si pochutnali na ovoci namáčeném do rozehřáté čokolády. Na chatu jsme se vrátili tak akorát, abychom měli čas zkulturnit se před večeří. Po večeři nás čekalo slovo o změnách, které pro mě osobně bylo docela přínosné, protože já a změny nejsme moc kamarádi. Ale člověk se jim nemůže vyhnout, tak proč se nepoučit o tom, jak se s nimi vyrovnávat! Na závěr jsme měli krátký večer chval a modliteb a pak si devět statečných sbalilo svých pár švestek a vyrazili na přespávačku do iglú. Já mezi nimi nebyla, takže se nebudu snažit popisovat, jak se jim líbilo, ale já když jsem v iglú spala, na jednom z našich zimních táborů, tak to pro mě bylo velké překvapení, protože kdo by věřil, že vevnitř je vcelku teplo – minimálně takové, že se člověk v pohodě vyspí. Neděle ráno byla docela krušná – vstávali jsme totiž o hodinu dřív, abychom stihli výstup na Stoh. Ten jsme teda nakonec nestihli, ale i cesta do Meziholia (nebo jak se to tam jmenovalo), byla moc hezká. I tak nás šla jen půlka a druhá zůstala pod kopcem a spouštěla se na pytlích nebo lopatách. Na závěr akce jsme celý víkend samozřejmě ohodnotili, aby bylo všem formalitám učiněno zadost.

Shrnuto podtrhnuto: líbilo se mi tam. Ne vždy má člověk příležitost strávit celý víkend venku se sněžnicemi na nohách, s tak super partou lidí a přiučit se novým věcem se taky vždycky hodí.

Fotky z akce můžete vidět pod překladem ;-)

During the last weekend I had an opportunity to participate at one event named GLT (Group Leadership Training) Whole event was placed at the near village Terchová and we were living at cottage named Small Fatra. Accommodation was quite good even though the lower part of the cottage was really wet and cold, but after whole Saturday outdoor I think everywhere was warmer then outside. There were 23 of us, including people who were preparing food for us.  On Friday leaders introduced us the program and when we had thought we supposed to go to bed they gave us snowshoes and we went for a little walk to the mountains above the village. It was very nice and extraordinary to have such a trip during the night. Because when else you would go running it he field during the night, right? We went back about eleven thirty and fortunately leaders were so kind that they skipped the other program and we were allowed to go to bed. On Saturday as I said before we were outdoor whole day – building igloos. I have built igloo and slept in it before thanks to my experiences from Royal Rangers, where I went during my childhood and then was part of the leading team. But it was really interesting for me to learn how to built igloo correctly, but I would never thought about cutting snow blocks out of the snow and then building an igloo from them. It was really awesome experience, even though Swiss told us the snow is pretty bad for building anything. We interrupted our building twice – for food of course. There was one group in charge of preparing lunch for us. We had cheese fondue and then meet which we boiled in prepared broth + Miloš Myjavec brought us rise from the cottage. As a dessert we had chocolate fondue with fruits. We came to the cottage just to have time to take a shower before dinner. After dinner Janči had a talk about changes. It was very interesting for me, because, to tell you the truth I hate changes. But I am well aware of the fact we all need to know how to deal with them because they just filling our lives. As closure we had a short time of worships and prayers and then Magnificent nine pack their few things and went out to sleep to the igloos. I was not between them, so I will not try to describe how they liked the night, but when I remember how I had slept in the igloo I was really surprised how warm it was inside, at least as warm as to be able to sleep at night. Sunday morning was really tough. We had to wake up one hour earlier to have enough time to go to one mountain called Stoh. We have not made it to the top though, but it was nice trip. Even though just half of us went to the trip and other stayed under the mountain and sledged on the plastic bags. At the end we evaluate the whole weekend, to do all formalities.

To summarize it: I had a great time! Because it is not so usual to spent whole weekend outside with snowshoes on with so many great people and learn new skill can come handy one day.

You can see some photos below:

Projekty / Projects

Minulý týždeň bol v znamení písaní projektov! Možno je vám divné, že píšem v slovenčine, ale celý minulý týždeň som každý deň písala v tomto jazyku, tak aby ste si to aj vy užili. Tie mäkčene všade tam, kde by sme ich v češtine ani neočakávali a to nehovorím o dĺžňoch, lebo tie sú úplne že nelogické. Takže každý deň doobeda som si sadla do kancelárie a vypisovala rôzne výmysly do projektov. Prvý projekt bol na podporu mládežníckej iniciatívy, kedy si mladý chcú zorganizovať takú malú olympiádu, kde by hlavným športom bol volejbal. Bola to fakt zábava vymýšľať si prečo to chcú urobiť, ako atď. No v priebehu troch dní som to mala dokončené a mohla som sa pustiť do ďalšieho projektu tentoraz na tanečnú dielňu. To bolo ešte zaujímavejšie, lebo ja som ani nechodila do našich tanečných a tu mám písať o tom, že ako radi tancujeme. Ale tak zobrala som to z pohľadu, že aj tanec je aktívny odpočinok a potom sa to už písalo samo :) Poobede sme mali vždy naše pravidelné stretnutie v klube. Zväčša sme sa bavili o novoročných veršíkoch, ale bolo to také zaujímavé počuť, kto si čo vytiahol a ako to k nemu prehovorilo. V piatok sme odštartovali novú sériu tém na KECY kluboch - Killers. Tu sa môžete pozrieť na úvodné video o prvej téme, ktorá bola egoismus. Je úplne super!

I was writing projects whole last week! I decided to write them in Slovak language so it was really funny because there are lot of differences. Sometimes it was almost illogical, but I wrote it in Microsoft Word which corrected me and I just try to change every word to not to be underlined. First project was about one sport event which young people want to organize. The main sport would be volleyball. It was really interesting to think about things into the project especially in Slovak language :D Second project was about dance workshop, so it was even more interesting to write about that because I have never learnt how to dance. But I have thought about that like an exercise and then it wrote almost itself. In the afternoon we had our week activities at club, where we were mainly talking about our new year´s verses. It was very nice to hear what verse each of us have and how it talk to our situations. On Friday we started new series of topic at our KECY club – Killers. You can watch the opening video about our first topic which was egoism.  

Wonderful week / Nádherný týden

Last week was just awesome. I do not know why but all week I just felt so much joy that sometimes I wondered if it is even good for me. Otherwise it was just an ordinary week. Every morning I shoveled the snow and I am telling you it was interesting how much snow has fallen every day. I think it was more and more every day. But I am not sure, maybe I was just more and more tired. Then I "worked" at the office every day and in the afternoon I spent time in a club with young people. I did not have my English conversation because children had still their holydays. And I think mainly because of that they did not come to other activities as they usually do. So there were less people everywhere but we still had really great time at the teenager´s meetings and then on Friday I and girls from younger teenager group we went to visit one of their formal leader who has a baby now. We made hot-dogs and talk about our new year´s verse which we have tossed in the church last Sunday. It says that we have our sins forgiven but we should not keep this news just for ourselves but to talk about it with others. I think it was encouraging for all of us, to remember this thing what is so well known but so easily forgotten. Then we went to Spanish party at club where we learnt many funny things about Spain, played their crazy games etc. On Saturday I had cleaned a house and then I realized I was having nothing to do at all. Fortunately Tomáš saved me and invited me to the trip to a nearby tower ruins with him and his mum. It was great trip enjoying just the fact I could be outdoor in our beautiful nature which round Zilina. I came home just in time to get ready for youth group meeting, where we were talking about our new year´s verse again. At first we were talking about our personal verses. I have tossed, well not me but Evka have tossed for me verse from Lamentations 3:39 and I think it pretty much fits my situation. Then we talked about a verse which was tossed for the youth group. It says: I am Your servant; give me understanding so that I may know Your decrees. Majo had very interesting talk about it but very very long so at the end I was not able to concentrate at all. And Sunday was so full - lunch at Danka and Ajo´s, movie with girls at my home and then visit to the other Tomáš who is sick all week with Aďka, Dušan and Tomáš. 

Minulý týden byl naprosto super! Ani vlastně nevím proč, ale celý týden jsem cítila tolik radosti, že jsem si občas říkala, jestli to vůbec je zdravý :D Mimo to, to byl naprosto obyčejný týden. Každé ráno jsem odhrnula sníh, co byl před domem a řeknu vám, nevím jestli každý den nasněžilo víc sněhu nebo jsem byla jen víc unavená, ale každopádně jsem se ke konci týdne začala těšit na neděli, kdy mi končila odhrnovací služba. Dopoledne jsem pak trávila v kanceláři, kde jsem "pracovala" a odpoledne s lidma v klubu. Jelikož v pondělí tu ještě měli prázdniny, tak jsem neměla svou angličtinu a řekla bych, že díky tomu, že to byl první týden školy, tak lidi moc ani nenapadlo dojít na ostatní aktivity, ale s těma, co došli, jsme si užili kopec srandy, jako obvykle. V pátek před klubem, jsme zašly s holkama na návštěvu k jedné z bývalých vedoucích, která je momentálně doma a stará se o miminko, co se jí narodilo a tam jsme se bavily o veršíku, který pro naši holčičí skupinku vytáhla Lucka a kde se psala dobře známá  a často opomínaná věc o tom, že si nemáme nechávat pro sebe tu dobrou zprávu, která nás očistila od našich hříchů, ale máme o ní mluvit s lidmi kolem nás. No a pak nás v klubu čekala španělská párty, kde jsme se dozvěděli jo zajímavé věci o Španělsku :D V sobotu jsem dopoledne s hrůzou zjistila, že jsem stihla všecko uklidit už v jedenáct a mám  neplánovaně volný den! Naštěstí mě zachránil Tomáš, který mě i s jeho maminkou pozval na výlet na nedalekou zříceninu, takže jsem nemusela celý den sedět doma nebo se poflakovat po městě. Večer jsem šla samozřejmě na mládež, která byla jako obvykle moc dobrá, no tentokrát docela hodně dlouhá. Nejspíš hlavně kvůli tomu, že na začátku jsme se hodinku sdíleli, potom každý četl svůj novoroční veršík a mluvil o tom, co pro něho znamená a pak měl Majo slovo na novoroční veršík, co vytáhl pro mládež. Můj veršík, který mi vytáhla Evka je z Pláče 3:39 a myslím si, že na mě celkem sedí. Mládežnický veršík je ze žalmu 119:125 a Majo na něj měl hodně dobré slovo, nicméně ke konci jsem se přistihla při tom, že nejsem schopná se jakkoli soustředit. Neděli jsme měla nezvykle plnou. Ranní shromko, oběd u Danky a Aja, film s holkama a nakonec společná návštěva s Aďkou, Dušanem a Tomášem našeho druhého Tomáše, který byl už týden nemocný.

Přišla zima... / Winter has come...

Jak jste mnozí postřehli, tak s příchodem zimy všecko zamrzá a zpomaluje se... stalo se tak i tady. Články se přestaly objevovat. Ale nebojte, bylo to hlavně předvánočním shonem a následnými vánocemi mimo Žilinu, takže jsem neměla žádné novinky. Nevím, jak vy, ale já vánoce, poté, co přešel věk, kdy jsem se na ně těšila jen kvůli dárkům, moc ráda nemívala. Přišlo mi to akorát, jako mnoho povyku pro nic. Takže letos mě opravdu překvapilo, když jsem si asi týden před vánocemi uvědomila, že se na ně vážně těším. Že se těším na to, až se sejdeme celá rodina, povyprávíme si o tom, co kdo má nového a zavzpomínáme na události spojené s příchodem Pána Ježíše na svět. Vánoce byly super. Kolem Silvestra jsem se zase vrátila do Žiliny a prožila, řekla bych, nejlepší Silvestr za celý život. Asi to bylo hlavně tím, že v posledních letech jsem byla zvyklá na oficiální mládežnický program a tady, ač to bylo taky oficiální, a dokonce sborový program, se mi líbilo mnohem líp, protože to bylo vlastně jen program pro občasné zabavení (začali jsme UV show, pak nějaké tanečky, partička, oceňování roku 2012, nějaké písničky a nakonec, těsně před půlnocí, jsme měli chvály a krátké slovo) a zbytek času jsme si povídali, jedli apod. Prvního, poté, co jsme se vyspali, jsme se s Josem, Eunice a Tomášem sešli u Tarzana a vydali se na procházku na nedalekou zříceninu. Docela jsme se u toho nasmáli. No a drůhého jsem poprvé v životě jela z výchozí stanice až do konečné, aneb Žilina - Praha za pět a půl hodiny :) Ale tak jsem zase chvilku byla v Česku, to se taky počítá! Sice jsem si musela přepočítávat koruny na eura, abych poznala, jestli jsou věci drahé nebo ne, ale to už patří k životu v cizině :D

As many of you could realize, everything freeze and gets slower when winter comes… and the same thing had happened here. Articles stopped to appear. But do not worry, it was mainly due to Christmas craziness and the very Christmas out of Zilina, so there was nothing new. I do not know, how do you feel about Christmas but after I passed the age, when I was looking forward to Christmas just to get gifts, I have not liked Christmas at all. It was just some holyday where everybody does much ado about nothing. So it really surprised me when I realized, week before Christmas that I really looking forward it to see whole family, to talk about everything new, to remember events connected with the born of the Jesus Christ. Christmas was great. Around New Years Eve I came back to Zilina and had the best New Years Eve ever. Before this year I was used to went to some cottage with our youth group where we had some official program but here it was just few entrance for fun (Awards of the 2012, dance, songs etc.) otherwise we just talk and eat. And right before midnight we sang few worships and our pastor told us few words. On fist of January I went on little trip to the near tower ruin with José, his friend Eunice and few other from the church. It was great and super funny. And right on the second of the January I traveled from the starting station to the very last in the train for the first time in my life (Zilina-Praha in five and half hour). But at least I was at Czech again for a little time, that counts. Even though I had to re-count to euros to be sure if it is good or bad prize, but that is a part of the life abroad.