Celkem by mě zajímalo, co si člověk představil, když viděl název článku! Mě by to asi evokovalo nejdřív čištění zubů, potom čtení z bible a následně cokoli, co trvá dýl jak tři minuty. Popravdě název a námět na celý tento článek mě napadl cestou na zkoušku. Díky změně bydliště se mi mírně prodloužila trasa na nádraží a protože vstávat na vlak o hodinu dřív, než bylo obvykle a udělat si krásnou skoro hodinovou procházku se mi vážně nechtělo rozhodla jsem se, že si koupím jízdenku a vyzkouším místní MHD. Potěšili mě, protože jsem si mohla koupit jízdenku zlevněnou - díky "krátké" vzdálenosti nádraží. Nicméně, ráno před odchodem na autobus, jsem měla hromadu času až jsem si musela vymýšlet další činnosti, co není až tak těžké, protože stále ještě nacházím nevybalené tašky, nebo odložené věci na pozdější uklizení. Dokonce i po vybalení poslední tašky, o které vím, jsem měla přesně tři minuty do odjedu dřívějšího autobusu než byl původní plán. Zastávka je celkem blízko, tak jsem si řekla, že vyzkouším, jestli ho stihnu. Ale zjevně tři minuty na obutí, obléknutí a dojití na zastávku nestačí a tak jsem si počkala na autobus z původního plánu, naštěstí jen deset minut. Ale jak jsem tak stála, tak jsem přemýšlela nad ranní pasáží, co jsem si četla z bible, kde mě už druhý nebo třetí den provázel verš, který měl přibližně tento smysl:
"Hospodin pozoruje celou zem, aby dodal sílu těm, kteří jsou mu celým srdcem oddaní"
Nevím proč, se mi tenhle verš spojoval s mojí zkušeností, kdy jsem nestihla autobus. Jako by mě napomínal, že tak častokrát nejsem Bohu cele oddána a je jen jedním políčkem ze seznamu na splnění na každý den, což je opravdu smutné, ale taky zvláštní, protože už od dob dobrovolnictví v Žilině, co mi přijde jako hooodně vzdálená minulost, se každý den probouzím s tím pocitem, že Bůh se stará a postará o všecko, a tím pádem, že se nemusím o nic bát. A taky že se nebojím, protože se to stále ukazuje jako pravdivé, jen můj přístup mi přijde nevděčný, protože ta chvilka každé ráno, kdy si přečtu z bible, to přeci nestačí... tak mám nový úkol, že by novoroční přání? - předsevzetí určitě ne, protože ty se dávají, aby se neplnily - oddat svoje srdce cele Bohu a nechat se ním proměňovat, aby pro mě bylo samozřejmé být s ním stále a nejen se na něj stále spoléhat, co je dobrý začátek, ale myslím že by to neměl být konec...
