Bůh se stará...

Dnes ráno jsem se vzbudila a jedna z prvních věcí, na které mi padl zrak, byla záložka, kterou jsme rozdávali holkám minulý rok na skupince. Jak můžete z názorné ukázky vidět, tak mě inspirovala pro název tohoto článku a zároveň mi připomněla, co že to vlastně prožívám a že už jsem dlouho nic nenapsala o své maličkosti sem, tak hurá to napravit.

V posledním měsíci, což tuším byl říjen, jsem měla všeho až nad hlavu. Pravděpodobně proto, že mi začala škola a já jako pilný student jsem se jí začala pravidelně, nejen ve chvílích přednášek ve škole, věnovat. K tomu se u nás ve sboru začali rozjíždět skupinky, které nahrazují klasické mládeže a dorosty, plus pravidelné večerní mládežnické bohoslužby, abychom bývali spolu i jako celá skupina. Skupinky jsou super věc, nejen kvůli tomu, že se člověk stihne mnohem líp a intenzivněji pozdílet, o tom, co prožívá, ale dají se o mnoho líp přizpůsobit lidem, kteří na ně chodí. Problém ovšem někdy nastává, když tam ti lidé nechodí, protože najednou jim odpadne pravidelné setkání na dorostu, či mládeži. To je potom výzvou pro vedoucího, jak jim vysvětlit, že toto je ten dorost a že termíny se nedají měnit podle požadavků každého jednotlivce. Tak jak jsem možná psala už někdy dřív, jsem moc ráda, že můžu být do této služby zapojená a během prázdnin jsem se moc těšila, až se znova rozjede, to jsem ještě netušila, že letošní rozjezd bude trvat asi tak dva měsíce. Ale věřím, že Bůh nám žehná a učí, jak nás vedoucí, tak naše holky ze skupinky důležitým věcem.

Zároveň jsem si uvědomila, jak je někdy náročné zkombinovat všechny aspekty života, když nechci ani jednu vypustit nebo odfláknout. Kór, když ani nejsou všechny na jednom místě, ale hned na místech čtyřech :D

 Přes to všechno, že z lidského hlediska jsem včera zhodnotila svůj život tak, že ho nestíhám žít, tak dnes ráno jsem si uvědomila, že Bůh se o mě neskutečně stará a opravdu, když ho postavím na přední místo a budu se v Něm radovat (super abstraktní a přitom tak konkrétní a nezbytná věc) On mi dá přesně to, po čem touží moje srdce. Vždyť mě znáte, já tak nerada sedím doma a nic nedělám... popravdě s klidem můžu prohlásit, že už ani nevím, jak taková situace vypadá a už se těším, co zajímavého je mě nachystáno v měsících následujících...