I went to
Šumperk for a weekend. It was a little harsh to wake up at 5 am, but I made it,
even though someone crazy had called us to the phone which was in my room at 1.30 in the morning. Actually
I was supposed to wake up at 5:20 but I simply was not able to sleep that
night, but thanks to that I did not have to hurry in the morning. I was
refreshing my playlist in my cell during my journey. Well I thought it would
take just half hour but I was playing with that whole time. So I was quite
tired when I arrived. And then it was pretty funny, because first thing I
realized as a difference was that I was missing mountains. That was strange because
we live really close to the Jeseníky mountains, but they are lower a lot than
mountains around Žilina, so that is probable explanation why I missed them.
When I arrived home we just talk, talk, talk and then of cause talk even more.
It seems to me like a dream, because I was aware that the very next Monday I am
gonna be back in Žilina. Actually I am writing this on Tuesday and have really
hard time to remember what we were doing whole Saturday. As I said, like in a
dream :D I just know we went to the KOSTEL Jinak (Church differently), our
youth group meeting in Šumperk, where we were watching preaching of Vašek from
Corinthians, because he was at hospital. And I spent really great time with
others talking about Žilina and events happened during last month.
On Sunday we were at church where Pavel was
preaching about Jesus praying in Gethsemane. We invited Radek and Bea, our
youth group leaders, for a lunch, so it was just regular Sunday afternoon for
me. After their visit I went to grandparents to
spend some time with them and when I returned home I realized I miss people
from Žilina, what is quite strange, because I have known them just one month.
And I also became more aware of the great blessing of God that He had sent me
to place where I feel like at home and just get right with people!
O víkendu jsem jela do Šumperka. Bylo to docela drsný vstávat ráno v pět, ale zvládla jsem to, přestože nám nějaký šílenec kolem půl jedné ráno telefonoval na pevnou linku, kterou mám v pokoji!! Ve skutečnosti jsem měla vstávat až v 5:20, ale v noci jsem moc nemohla spát. Každopádně díky tomu jsem pak nemusela ráno spěchat. Během cesty vlakem jsem si obnovovala svůj playlist v mobilu. Původně jsem si teda myslela, že to bude tak na půl hoďky, ale nakonec jsem si s tím hrála celou cestu. Takže když jsem přijela, byla jsem docela unavená. První věc, kterou jsem si všimla jako rozdíl mezi tím, na co jsem momentálně zvyklá, bylo, že na obzoru nikde nebyly hory?! To je docela divný, když bydlím tak blízko Jeseníkům. Asi to bude tím, že hory kolem Žiliny jsou o dost vyšší než ty obklopující Šumperk. Když jsem dojela až domů, tak jsme si povídaly, povídaly, povídaly a pak taky samozřejmě povídali. Bylo to trochu, jako bych žila sen, protože jsem věděla, že čas utíká jako voda a už v podělí budu zase zpátky v Žilině. Po pravdě tenhle článek píšu v úterý a mám docela problémy si vzpomenou, co jsem celou sobotu dělala. Jak už jsem říkala, jako sen :D Jediné, co si pamatuju je, že jsme byli na KOSTELU Jinak, naší mládeži v Šumperku, kde jsme se dívali na video Vaškova kázání z Koloským, protože Vašek byl v nemocnici. A taky jsem samozřejmě strávila super čas s lidma vyprávějíc o událostech v Žilině za poslední měsíc.
V neděli jsme šli do shromka, kde Pavel kázal o Ježíšově modlitbě v Getsemane. Na oběd jsme pozvali Radka s Beou, takže docela klasické nedělní odpoledne, co se mně týkalo. Po jejich návštěvě jsem zašla k babičce s dědečkem, aby si mě i oni trochu užili a při návratu domů jsem přišla na to, že se mi stýská po lidech v Žilině, což je docela zvláštní, protože je znám jen měsíc. A taky jsem si uvědomila, jak je to úžasné Boží požehnání, že mě poslal na místo, kde se cítím jako doma a jsem tak snadno zapadla mezi lidi!
Žádné komentáře:
Okomentovat