Last week was really weird. I was
thinking about it whole week and I realized I really hate too much of free
time! I knew that about me before (cause I have never liked vacation) but now I
know it for sure. I get really depressed every time I have more than 2 days in a row
without anything to do.
Monday and Tuesday I was at my languages classes. In
English we were talking about relationships, that was quite fun. There were
only boys and just one girl. But even though we played “Honey if you love me…”
and I am just telling you it was hilarious :D In Spanish we took a test. I was surprised
how hard it was for me to learn twenty new words but I did it! Actually I had best
score between people who had never learnt Spanish, but I told José I had, so he
did not count my score.
Then there was Wednesday. The only
interesting thing I did was lunch with Majo. Hmm, it was the only thing I did
on Wednesday :D
And Thursday was holiday here, so I had day off. That was too
much for me! Because on Friday there is just club in the evening and then
weekend. So not a good outlook for someone who found out that is not good at
managing so much free time. On the other hand I had opportunity to find out and
now to deal with it in the future. Well to recap evens from these no-days for
me:
Thursday – I was a guest at Mishka´s and
we were doing crafts with girls from young teenage group. Visit of the cemetery
(there was a holiday of all the saints so everyone was lighting candles on
graves.
Friday – concert of the group named “Point
of error”. It was too long and reminded me westerns. Not my cup of tea. But it
fits their name.
Saturday – really good youth meating even
though I was in a glum mood for almost third day.
Sunday was best day of the week. We had so
touching worships and great preach and then I was invited to one family for
lunch and had awesome afternoon with them. Realizing I talk too much sometimes
to fill silence gaps…
Minulý týden byl opravdu divný. Celý týden jsem se snažila přijít na to, proč?! A pak jsem na to přišla - nesnáším, když mám přespříliš volného času! Ne že bych to před tím nevěděla (vždyť jsem nikdy nemívala ráda prázdniny), ale teď jsem se v tom naprosto ujistila. Je to pro mě opravdu deprimující když mám mít víc jak dva dny za sebou volno bez jakékoli práce.
V pondělí a úterý jsem byla na svých jazykových konverzacích. Na angličtině jsme se bavili o vztazích, což bylo docela zajímavé, když přišli samí kluci a jen jedna holka. Přes to všechno jsme si zahráli "Honey, if you love me..." a jediné, co vám k tomu řeknu, je: bylo to k popukání :D Na španělštině jsme psali test. Docela mě překvapilo, jak mi dalo zabrat naučit se dvacet nových slovíček, ale nakonec jsem to zvládla a z testu jsem měla nejlepší skóre z těch, co se nikdy neučili španělsky. Tak jsem hezky Josému prozradila, že já se španělsky už učila a on můj výsledek nezapočítal.
Pak tu byla středa. Jediné zajímavé na středě byl oběd s Majom. Vlastně to byla taky jediná věc, co jsem ve středu dělala.
No a ve čtvrtek tu měli státní svátek. Takže další volno! A to už na mě bylo příliš, protože jsem věděla, že v pátek akorát večer půjdu do klubu a pak celý víkend. Žádné veselé vyhlídky pro někoho, kdo zjistil, že nezvládá tolik volna. Na druhou stranu aspoň jsem na to díky tomu přišla a můžu s tím něco příště udělat... Takže abych shrnula jediné světlé okamžiky těchto ne-dnů:
Čtvrtek - návštěva u Mishky, kde jsme s holkama z mladšího dorostu vyráběly a poté návštěva na hřbitově, kde díky svátku dušiček lidi porozsvěcovali hromady svíček na hrobech.
Pátek - koncert skupiny "Bod omylu". Byl na můj vkus moc dlouhej a hodně jsem si připadala jak ve westernu. Prostě docela se trefili do svého vlastního názvu.
Sobota - skvělá mládež a to i přes to, že už jsem měla skoro třetí den takovou chmurnou náladu (já tomu říkala glum mood, takže fakt nevím jak to opsat :D)
A neděle byl nejlepší den z celého týdne! Měli jsme chvály, který se mě úplně dotýkaly a pak skvělý slovo a do třetice jsem byla pozvaná na oběd do jedné rodiny, kde jsem pak strávila super odpoledne. Ale uvědomila jsem si, že občas až moc mluvím, abych vyplnila mezery ticha.
Žádné komentáře:
Okomentovat